Cigarety se nehladí

Sám Jan Gabriel charakterizuje svou poesii takto: "Nikdy nevím, co mě láká víc. Zda konkrétnost ulic, svéhlavost nároží, potrhlá gesta chodců či jen jejich stíny a tajemný odlesk věcí či těkavá hra čistě soukromého představení. Hledání tajné a ztracené řeči, stejně tak konkrétní jako abstraktní, často jen rozmazané kdesi v zapadajícím slunci nad karlínským viaduktem, banálním i poněkud zlověstným, který pouze čas od času čeří vzduch. Jako když chceme rozfoukat plamínek ve vlastním snění, aby ho o chvíli později málem zase sfoukla deklasovaná strohost a nečitelnost burzovních zpráv.".Denní zprávy.Přízraky jsou dnes volně k mání.Setmělá prkna.Vlající sýrové mísy.Osvětlený Kypr.Obraz Kima jak rozhání v Koreji mraky.Rozevlátým kabátem.Je to stejně podivné.Jako oprašovat umělecké předměty na sněhu.Nic víc.Jen v dálce někdo loví holuby.Schoulené mezi cigaretovými papírky.