Víra v pokrok

Bedřich Loewenstein vyšel ze studií o německém liberalismu a radikalismu 19. století, v 60. letech se zabýval předpoklady nacismu v Německu a r. 1969 organizoval mezinárodní symposium o fašismu v Evropě. Během následujících let zákazu povolání mu jeho základní téma: Moderní civilizace a její slepé uličky vykrystalizovalo na široký historický náčrt vzniku občanské společnosti (něm. 1987, česky 1995), doplněný o druhý svazek pod titulem Problemfelder der Moderne (1990). V letech jeho působení na berlínské Svobodné universitě (1979-1994) se Loewenstein nadto zabýval teoriemi nacionalismu a revoluce, osvícenstvím, první světovou válkou, utopiemi a mezioblastmi historie a psychologie. Výběr z jeho esejů z 90. let vyšel česky pod názve My a ti druzí (1997, něm. rozšířené 2003). 2007 česky vyšlo i PĂŞle-mĂŞle, glosy z Loewensteinova zápisníku. Dějiny víry v pokrok jsou velkou synthezí jeho historického a filosofického uvažování.