Bídníci.cz

U příležitosti 70. výročí konce 2. světové války vyjde kniha Bídníci.cz, jedno z nejkontroverznějších děl současné české literatury Snad ještě nikdo nezachytil marasmus a mezilidské vztahy v komunistickém Československu takovým způsobem, jako Jiří Zídek, jehož jsou Bídníci.cz prvotinou. "Je to kniha v pozitivním slova smyslu jiná. Čte se jedním dechem. Historická fakta se v ní mísí s fikcí tak obratným způsobem, jako kdyby se Quentin Tarantino pustil do psaní knih. Je to poezie a perverze v jednom. Tahle kniha vás buď nadchne, nebo naštve. Dojme nebo zhnusí. V každém případě vám pohne s emocemi," říká nakladatel David Laňka. Kniha Bídníci.cz je mozaikou osudů několika lidí, které spojuje život v západočeském Městě. Jejich příběhy se v mnoha bodech protínají a ovlivňují. Najdete tu postavy, které držely prst na tepu doby (předseda národního výboru, agent StB), ale také obyčejné lidi, kteří se v době komunismu snažili vést klidný život. Svou roli zde hrají skutečné osobnosti, jako byli Rudolf Slánský, Gustáv Husák nebo Alexander Dubček, ale také postavy komunistických propagandistických děl, jako jsou major Zeman nebo Václav Pláteník. "Polovinu svého života jsem prožil v komunismu, který se na nás podepsal takovým způsobem, že bude trvat ještě dvě generace, než ho přestaneme mít v sobě. Každý den vidím, jak s ním většina z lidí sama v sobě bojuje. Předposranost, lhaní, vymlouvání se, podrazáctví… Na druhou stranu kniha není jen o zlých komunistech, ale především o lidech, kteří se, zaštítění ideologií, prostě chovají jako dobytek. Tak tomu bylo, je a bohužel i bude. Kulisy a režimy se mění, lidé zůstávají. Stačí se rozhlédnout kolem sebe," říká Jiří Zídek o své knize, která má ještě jeden podtitul: Sex a násilí tvoří dějiny. Autor skutečně ve své knize násilím a sexem nešetří. Jeho často explicitní popisy sice nejsou pro citlivé duše, ale zároveň nejsou samoúčelné. Vykreslují dobu komunismu a zároveň podle autora odrážejí život v tehdejší době. "Zatímco režim na svých občanech páchal násilí, lid se bavil tím jediným, co mu nebylo zakázané - sexem. Byl to populární způsob, jak si zpříjemnit den ve stereotypu uniformního stáda. Navíc sex má mnoho podob. Od zábavy přes motivační nástroj až po klasické využití ženských zbraní. Jistě, i zde byla určitá tabu, ale právě jejich porušování lidi lákalo. A láká dodnes. To samé platí o fascinaci násilím," objasňuje Zídek.