Kavalíři, rebelové a královrazi

Nedlouho potom, co anglický a skotský král Karel I. svolal parlament, vypukla v zemi občanská válka, která po následujících šest let zmítala Anglií a rozdělovala nejen zemi, ale i rodiny a přátelé. Muži opouštěly své domovy a odcházeli bojovat za krále nebo parlament. Ti první se zaštiťovali tvrzením, že chtějí hájit Korunu a anglikánskou církev, tradiční opory státu. Jejich protivníky zase spojovalo odhodlání skoncovat s pokusy panovníka o nastolení absolutismu a touha reformovat církev v duchu otrodoxních protestantských zásad. Skutečné motivy byly ovšem komplikovanější. Zemí táhly roajalistické armády vedené proncem Ruprechtem, hrabětem z Newcastlu a sirem Hoptonem. Proti nim stála parlamentní vojska v čele s Essexem, Manchesterem a Fairfaxem, své příležitosti se dočkal osudový protihráč panovníka Oliver Cromwell. Civilisté utrpěli nesmírné škody na majetku a ztráty na životech. Znopřátelené armády zanechaly desítky měst a vesnic v ruinách. Stovky domů lehly popelem, kostely a katedrály byly znesvěceny. Nesčetné zástupy ožebračených, raněných a zmrzačených, téměř 200 000 mrtvých - to byla skutečná tvář války. Dlouhá léta bitev, sporů, diplomatických jednání, intrik, porážek a vítězství nakonec přinesla dramatické rozuzlení. Stalo se tak v okamžiku, kdy Karel I. položil svou hlavu na popravčí špalek.