Pozor, opice kradou!

Zapředli jsme s Drahou rozhovor, při němž jsme si podle thajského zvyku vybírali přezdívky čulen – hravá jména, kterými se budeme oslovovat. Měli jsme na vybranou z několika zvířat –Thajci si totiž nejraději dávají jména zvířecí a vůbec v tom nevidí nic urážlivého – naopak.Měli jsme k dispozici mú čili prase nebo kob, žábu, pak se nabízelo ještě kaj, kuře, a kung, krab, tedy podle toho, co se tvrdilo v průvodci. Drahá si nepřekvapivě vybrala prase, protože už od dětských let milovala postavu Pašíka z Kocoura Mikeše. Já jsem netoužil být žábou ani krabem a už vůbec ne kuřetem, byť z českého chovu s rodokmenem, a tak Drahá odkudsi vytáhla, že třeba bobr je tua bí voe nebo nějak podobně, a že by se prý ke mně hodil. Že vypadá přátelsky, ale dokáže i prokousnout nohu.Aleš Ulm druhdy stvořil Kufr, veleúspěšnou to televizní soutěž. Není tedy divu, že k řečené bagáži má vřelý vztah a s nějakým tím kufrem tu a tam s chutí vyráží na cesty. Budiž zdůrazněno, že výhradně s kufrem, zavazadlem povýtce usedlým a solidním, nikoli s orvaným batohem či vandrovním vakem dravého vzezření, jež by z něj rázem učinil dobrodruha lačného otisknout svou podešev v místa, kam lidská noha dosud nevkročila. Způsob jeho cestování je tedy veskrze krotký a kroky jeho míří v místa mnoha podešvemi značně již ošlapaná, to však nikterak neznamená, že by se mu pod nohy nepletla dobrodružství a nestíhaly ho příhody podivuhodné, zapeklité a nevídané. Koneckonců i ze zmíněného televizního kufru se pokaždé vyvalily kdejaké potměšilé kuriozity a zvláštnosti, z nichž šla soutěžícím hlava kolem. Budete-li se tedy u četby jeho úvah a zápisků z cesty do Thajska potutelně usmívat, pak je to tím, že veškeré zapeklitosti v knížce líčené se kliďánko mohly přihodit i vám….