Psýché, Matrix, Realita

Vlado je člověk, který "má rád svět”, a to velmi konkrétně a vřele, což je myslím jasně zobrazeno v jeho práci Matrix, Psýché, Realita. Tato práce je "tekutého charakteru”. Taková povaha může u některých autorů znamenat nejasnost či nevyhraněnost. Vladislav Šolc však z tekutosti vytěžuje to nejlepší - překvapivost, circumbulatio (obtékavost) kolem ústřední myšlenky filmu Matrix, pravdy a svobody. Jeho přístup je citově spojen s filosofickými tématy. Z tohoto důvodu také u Vladislava pojmy jako pravda, svoboda, morálka, závazek mají skutečně hodnotu a nejsou to prázdné intelektuálské fráze jako u mnoha tzv. myslitelů, tj lidí s jednostranně vyvinutou psychickou funkcí. Přesto, že se zabývá tak vysoce metafyzickými tématy, nepropadá ve své práci patosu a sebestřednosti, což vyžaduje velkou morální sílu. Tím Vladislav vrací s odvahou tato témata zpět "mezi nás lidi”, zpět na zem. Přes "vodní” charakter díla však Vladovy úvahy vedou jednoznačně k akci, ke ztělesnění v konkrétním činu: "Na co by nám byly velké objevy filosofie a náboženství, jako Absolutní duch, Bod omega, Vůle, Sunyata anebo Trojice, pokud bychom naše srdce nepovolávali k odhodlání a činu? Podle něj by základní otázka člověka nezněla "jaký je můj původ”, "jaký je původ světa či jeho smysl”, ale víc "co mám dělat?, kam jít?”.