Pohádky pod polštář

Anotace: Knižní soubor pohádek zahrnuje osm tematických okruhů, jsou zde pohádky jak pro chlapce, tak i pro děvčátka. Některé pohádky jsou ze světa zvířat, další ze světa pohádkových bytostí, ale nechybí také pohádky ze školky, ve kterých se prolíná reálný svět dětí a prostředí blízké dětem se světem fantazie. Jednotlivé pohádky na sebe nenavazují, dítě si tedy může pokaždé vybrat k poslechu, případně ke čtení libovolný pohádkový příběh. Svým rozsahem odpovídají pohádky možnosti předčítat je před spaním. Jsou určeny dětem přibližně od 3 do 8 let. Knihu mohou využít jak rodiče, tak i učitelky v mateřských školách nebo knihovny při práci s dětskými čtenáři. Pohádky doplnila kouzelnými ilustracemi mladá slovenská grafička a dizajnérka Katarína Ilkovičová. Zuzana Pospíšilová je dětská psycholožka, pracuje ve Speciálně pedagogickém centru pro děti s mentálním postižením v Ostravě, je matka dvou dětí. Píše pohádky a básničky pro děti, které publikuje knižně a v časopise Sluníčko. V Portálu vydala knihy Pohádky před spaním, Domeček pro šneka Palmáce, Školní detektiv, Školní strašidlo, Veršovaná encyklopedie, Máš nadání na hádání, Hádám, hádáš, hádáme, Hádanky a hříčky nejen se slovíčky, Poznáváme písmenky. Rozhovor s Mgr. Zuzanou Pospíšilovou: Paní Pospíšilová, děkujeme za knížku Pohádky pod polštář, máme z ní velkou radost. Těšíme se, že bude jakýmsi pokračováním Vašich Pohádek před spaním, které se staly bestsellerem. Je knížka koncipovaná podobně? Mám velkou radost, že knížka Pohádky před spaním sklidila a stále sklízí úspěchy u čtenářů. Maminky malých dětí byly z knížky nadšené a často se ptaly, zda nechystám pokračování, a tak vznikla kniha Pohádky pod polštář. Kniha je koncipována stejně jako Pohádky před spaním, tak ji lze považovat jako jakési volné pokračování. Knížkou opět uděláte velkou radost všem rodičům a prarodičům, kteří potřebují na večer pro děti krátkou, obsahově uzavřenou pohádku. Přiznávají se totiž, že při dlouhých příbězích usínají dřív než děti. Je Vaše rodičovská zkušenost podobná? Malé děti nejsou schopny udržet pozornost po delší dobu. Vím to nejen jako psycholožka, ale především jako maminka dvou dětí. Pohádky pod polštář jsou proto krátké, tematicky ucelené pohádky. Stejně jako Pohádky před spaním jsou rozčleněny do osmi celků po pěti pohádkách. Mým záměrem bylo, aby si na své přišli jak chlapci, tak děvčátka, jak předškoláci, tak i školáci, aby v pohádkách nechybělo nenápadné výchovné poučení a aby při předčítání neusínali rodiče, ale jejich děti. Jak jste spokojena s ilustracemi. Vytvořila je mladá slovenská grafička a dizajnérka Katarína Ilkovičová, s níž Portál začal nově spolupracovat. Ilustrace v knížce Pohádky pod polštář působí mile a hravě, a tak věřím, že se malým čtenářům budou líbit. Kterou knihu/které knihy jste měla v dětství nejraději? Rodiče mě zásobovali knížkami, které jsem milovala. Je těžké vzpomenout nějakou konkrétní. Možná Pohádky od Miloše Macourka. Vloni jste byla hostem Letního knižního veletrhu v Ostravě a letos bychom Vás tam rádi uvítali znovu. Jak se Vám na veletrhu líbilo? V čem je pro Vás přímý kontakt se čtenáři inspirativní? Na Letním knižním veletrhu to bylo příjemné. Přímé pozitivní reakce dětí a jejich rodičů jsou pro mne pokaždé velmi přínosné, ať už je to na veletrzích či na besedách. Když mi maminky děkují, že díky mým knížkám jejich děti začaly s chutí samy číst, když mi knihovnice v knihovně sdělují, že mé knihy se hodně půjčují, a nakladatelé žádají další a další tituly, je to pro mne obrovský hnací motor k další práci. Mám totiž hmatatelný důkaz, že to, co dělám, má opravdu smysl. Není to jen tvorba pro tvorbu samotnou, ale vidím ve své práci přínos hlavně pro děti. Knížky pro děti píšete už dlouho, zúčastnila jste se mnoha besed s dětskými čtenáři. Vidíte za ty roky rozdíl v přístupu dětí k literatuře? Nebo ten základní čtenářský motiv – vstoupit do příběhu, a tedy do "jiného" světa, fiktivně ho prožívat a nechat se jím obohatit – je stále stejný? Myslím, že se za celá dlouhá léta nic nezměnilo. Děti stále chtějí prožívat příběhy spolu se svým knižním hrdinou. Učí se tím empaticky vnímat pocity druhých, vžít se do role někoho jiného. Pokud je příběh dobře napsaný a dokáže děti upoutat, doslova je strhne k prožitku. Zpočátku příběh jen čtou jako nezávislí pozorovatelé, ale pak jsou najednou "v něm". Dnes se hodně hovoří o tom, že děti přestávají číst a dávají spíše přednost filmovému zpracování příběhu nebo interaktivní hře. Jak vidíte budoucnost dětské literatury Vy? Nemyslím si, že děti nechtějí číst. Potřebují jen někoho, kdo by je knižním světem provázel. Na trhu je spousta knížek, a tak je obtížné najít si tu pravou, která by dokázala upoutat, pobavit, strhnout. Rodiče či učitelé by měli dětem při výběru knížek alespoň zpočátku rozhodně pomáhat. Myslím, že kniha měla, má a bude mít své nezastupitelné místo. Film ani počítačovou hru si děti nemohou pustit kdykoliv, kdežto knížku je možné číst v čekárně u lékaře, o přestávce ve škole, na výletě, před spaním v posteli. To jsou neoddiskutovatelné výhody. Praha, březen 2012.