Historicko-sociologické eseje

Kniha obsahuje texty o sociální teorii a historické sociologii, napsané od konce 80. let do roku 2005. Týkají se hlavně tří tematických okruhů. Ve dvou textech se autor zabývá otázkami sociologické teorie a ukazuje, že zanedbané nebo málo známé přístupy ke stěžejním problémům - v daných případech koncepce jednání v neomarxistické filosofii praxe a úvahy o moci v díle Eliase Canettiho - mohou mít velký význam pro reorientaci teoretických diskusí. Pro oba tyto nevyužité zdroje platí, že nabízejí korektivy k hluboce zakořeněným redukcionistickým tendencím sociologického myšlení. Nejobšírněji, ve čtyřech statích, se rozebírá problematika modernity a modernizačních procesů. Celkový rámec pro tuto diskusi tvoří koncepce "různorodých modernit" (multiple modernities), a jak autor zdůrazňuje, jedná se o historicky situované procesy rozrůznění. Bez společného jmenovatele, složeného z vnitřně rozporných, variabilních a volně propojených základních struktur, by se nedalo o modernitě mluvit; konkrétní sociální a kulturní konfigurace moderního světa jsou však podmíněny historickým pozadím a okolím. Zvlášť poučné se zdá srovnání evropských forem modernity s východoasijskými, mezi nimiž pak vyniká japonský případ. Tam šlo o mimořádně samostatnou cestu k modernizaci a tomu odpovídající vyhraněné formy modernity. Poněkud jinou povahu mají "alternativní modernity", o nichž se dá mluvit jen tehdy, když se jedná o explicitní negaci dominantního vzoru a nárok na globální platnost. Komunistickou alternativu, která tak rozhodujícím způsobem poznamenala dějiny dvacátého století, je třeba pochopit v této souvislosti, ne jako revoltu proti modernitě. Třetí tematický blok tvoří dva texty věnované otázkám srovnávací civilizační analýzy. Toto odvětví současné historické sociologie se vyvinulo v úzkém kontaktu s novými historickými interpretacemi "axiálního věku" nebo "osové doby", tzn. období radikálních náboženských a intelektuálních inovací, které se odehrály v hlavních eurasijských kulturních centrech v posledním tisíciletí př. n. l. Teoretické argumenty formulované v tomto kontextu se pak staly východiskem pro širší pojetí vztahů mezi kulturními vzorci, sociálními strukturami a sociální změnou.