Vílí prach a zázračné vejce

Prila, nová víla v Nezemi, je tak zvláštní, že dokonce ani Nezemě si není jistá, jestli ji má vůbec vpustit do Přístavu víl. Prila podává při představování každému ruku, což je u víl krajně neobvyklé, a místo prostého "letu zdar" říká "těší mě, že vás poznávám, slečno". Chová se spíš jako nějaké motovidlo ze Země než sebevědomá a důstojná víla. A ke všemu ještě Prila ani neví, jaký má talent, nebo jestli vůbec nějaký má. Dokonce ani Matka holubice, nejmoudřejší bytost v Nezemi, si není jistá, k čemu se Prila vlastně hodí. Pak však Nezemi přepadne strašlivý hurikán, který se rozhodl vyrvat Matce holubici zázračné vejce, díky němuž je Nezemě tím, čím je: domovem víl a místem, kde nikdo nestárne. Moudrost Matky holubice, stejně jako Prilina vytrvalost a statečnost ostatních víl jsou podrobeny těžké zkoušce. Nezemě volá o pomoc a doufá, že její volání bude vyslyšeno. Všichni jsou důležití - dokonce i čtenáři, ať už jsou kdekoliv, hrají významnou roli ve chvíli, kdy se projeví nejen Prilin talent, ale kdy se zároveň rozhoduje o osudu Nezemě. Knihu Vílí prach a zázračné vejce napsala americká autorka Gail Carson Levinová, mistryně moderní pohádky a držitelka několika ocenění za přínos dětské literatuře. Půvabné ilustrace k příběhu jsou dílem malíře Davida Christiany.