Básně

Výsledky aktuálneho ročníka súťaže sú pre mňa osobne dobrou správou, pretože sme mali možnosť čítať sebavedomých zástupcov veľmi odlišných poetík. Nedá sa určiť jeden dominujúci prúd. Kvalitných reprezentantov si našla poézia civilná, konceptuálna, experimentálna, imaginatívna, čítali sme básne v tom najlepšom smere angažované, milostnú a prírodnú lyriku aj rôzne kombinácie vyššie spomenutého. Bez toho aby sme sa o tom v porote vopred dohodli, v spoločnej zhode sme hľadali naprieč kategóriami, nemali sme potrebu jeden smer vyzdvihnúť na úkor ostatných. Šlo nám jedine o silu výrazu a osobitosť básnického videnia. Verím, že výsledok náš zámer potvrdil. Uverejnené básne vybrala odborná porota v zložení Jitka N. Srbová (predsedníčka), Mila Haugová, Eva Tomkuliaková a Adam Borzič. 1. IHLAN  Michal Baláž  2. ZLATÝ REVOLUČNÍ ZPĚV Olga Stehlíková 2. STATUS QUO ANTE BELLUM Emma Kausc 3. NÁRODNÍ VARTA Jan Škrob Prémie:B., MODRÝ VLK Marek Torčík ŽIVOT A INÉ ZÁVISLOSTI - Lucia Huňadyová SOUKROMÝ VÝKLAD PRAVIDEL HRY GO - Ondřej Škrabal PREMENLIVÉ - Filip Németh (12.09.1985) ŠAMPANSKÉ NIKDY NIKOHO NEZABILO - Marcel Lacko NOČNÝ KLUB - Andrej Bublák AUTOMATIZÁCIA - Barbara Vojtašáková Vyhlasovateľmi súťaže boli literarnyklub.sk - občianske združenie a vydavateľstvo Fra. Predslov k zborníku Básne SK/CZ 2018 Úvodem V čem tkví smysl soutěží v uměleckých disciplínách, kde z podstaty věci nelze exaktně stanovit kritéria? Je vůbec možné stavět něco tak křehkého, jako je osobní výpověď o světě, do pomyslných startovních bloků? Jak porovnat zcela nesourodý autorský styl i zcela nepoměřitelnou životní zkušenost, jestliže soutěž není omezena věkem? A jak spravedlivě porovnat příspěvky ve dvou jazycích, které přes svou blízkost mají autonomní poetiky? Než jsem přijala svou úlohu v porotě 8. ročníku literární soutěže Básne SK/CZ, musela jsem si odpovědět, že smysl tu je, že hodnotit lze a že bude možné o spravedlnost usilovat. Nahlížím, že půvab soutěžeje právě v její otevřenosti a v tom, že se tu až do odkrytí číselných kódů přihlášených nehraje, neboť z podstaty věci nemůže, na žádná jména.A že se tu již druhým rokem připouští a dokonce pěstuje společný jazykový prostor češtiny a slovenštiny to mi v roce, který završuje století od vzniku Československa, připadá symbolické a důležité. Patřím ke generaci Husákových dětí, která vyrůstala v dvojjazyčném světě. Ztráta slovenštiny z českého kulturního mediálního prostoru, kterou vskutku nemohou kompenzovat česko-slovenské pop show, je pro mne ztrátou osobní. Tolik úvodní reflexe k povaze soutěže samé. Práce poroty, ve které mi byli partnery ( a také cennými protipóly! ) Mila Haugová, Eva Tomkuliaková a Adam Borzič, byla v mnoha ohledech postavena na osobní odpovědnosti. Každý z nás si v samotě prošel procesem čtení obrovského množství textů a musel se v prvních dvou kolech sám za sebe rozhodnout, které projdou dál. Systém soutěže nastavuje výchozí kritéria, přirozeně vyřazuje práce začátečnické a formálně či obsahově slabé. Šanci ale nedostaly ani příspěvky pouze nevyrovnané, kde byly v zaslaném souboru jedna či dvě výtečné básně a zbytek jejich úrovně nedosahoval. K této přísnosti nás systém soutěže přímo vyzýval a zároveň ho vyžadovaly stovky příspěvků zaslaných do prvního kola. Zároveň tak můžeme říci, že mezi autory, kteří letos nepostoupili, se mohou nacházet budoucí ocenění nebo i vítězové. Bylo také zřetelné, že mnozí básníci menší zkušenosti teprve ohmatávají možnosti formy, experimentují a zkoumají způsoby, kterými své inspirace přetavit v silné básně. Že tato potřeba v dnešním světě přetrvává, svědčí o trvalém významu poezie jako formy, již nelze nahradit emailem, SMSkou ani tweetem. Může ale z těchto dnes běžných formátů vyvěrat: v tomto smyslu mám chuť ustavičně podněcovat k tvůrčímu objevitelství v jazyce a nelituji žádné z mnoha hodin, které jsem proseděla nad texty, jež si to snad zcela nezasloužily. Zasloužila si to totiž lidská potřeba vyjádřit se nad rámec osobního p.